Na této stránce máte přístup ke kopiím výzkumných studií, které zkoumaly program Activate.
Vliv programu Activate na riziko zranění
Výzkumné studie, které hodnotily účinky používání programu Activate, najdete zde. Klikněte na
Východiska: Cvičební programy zaměřené na snížení rizika zranění se ukázaly jako účinné u některých bezkontaktních sportů, avšak důkazy u dospělých mužů v kontaktních sportech, jako je rugby union, chybí.
Cíl: Zhodnotit účinnost cvičebního programu prevence zranění zaměřeného na kontrolu pohybu při snižování počtu zranění v zápasech u dospělých mužů hrajících komunitní rugby union.
Metody: K účasti v této prospektivní klastrově randomizované (jednoduše zaslepené) kontrolované studii bylo pozváno 856 klubů, přičemž jednotkou randomizace byly kluby. 81 klubů se přihlásilo a bylo náhodně přiřazeno (intervence/kontrola). Po dobu sezóny byl realizován 42týdenní cvičební program. Kontrolní program odpovídal „běžné praxi“, zatímco intervence se zaměřovala na propriocepci, rovnováhu, změny směru, doskoky a posilovací cvičení. Hodnocenými ukazateli byla incidence a zátěž zranění ve zápasech pro: (1) všechna zranění s absencí ≥8 dní a (2) cílená zranění (dolní končetiny, rameno, hlava a krk; s vyloučením zlomenin a tržných ran) s absencí ≥8 dní.
Výsledky: Poissonova regrese neprokázala jednoznačné účinky na celkové ukazatele zranění. Byla zjištěna pravděpodobně příznivá změna v incidenci cílených zranění (poměr četností (RR), 90% CI=0,6; 0,4 až 1,0), přičemž v intervenční skupině došlo ke 40% snížení incidence zranění dolních končetin (RR, 90% CI=0,6; 0,4 až 1,0) a k 60% snížení incidence otřesů mozku (RR, 90% CI=0,4; 0,2 až 0,7). Srovnání mezi skupinami u klubů s nejvyšší adherencí (≥ medián adherence) ukázalo velmi pravděpodobné příznivé 60% snížení incidence cílených zranění (RR, 90% CI=0,4; 0,2 až 0,8) i zátěže cílených zranění (RR, 90% CI=0,4; 0,2 až 0,7).
Závěry: Program prevence zranění zaměřený na kontrolu pohybu vedl k pravděpodobně přínosnému snížení počtu zranění dolních končetin a otřesů mozku. Vyšší míra adherence k intervenci byla spojena se snížením incidence a zátěže cílových zranění.
Východiska: Riziku zranění v mládežnickém ragby je věnována značná pozornost, což podtrhuje význam zavedení strategií snižování zranění založených na důkazech.
Cíl: Stanovit účinnost cvičebního programu zaměřeného na kontrolu pohybu při snižování zranění u hráčů mládežnického ragby a prozkoumat vliv dávky programu na ukazatele zranění.
Metody: V klastrově randomizované kontrolované studii bylo 40 nezávislých škol (118 týmů, 3188 hráčů ve věku 14–18 let) zařazeno buď do intervenčního, nebo do referenčního programu; oba programy měli realizovat školní trenéři. Intervence zahrnovala trénink rovnováhy, silový trénink celého těla, plyometrický trénink a kontrolovaný nácvik manévrů při doskoku a změně směru. Zranění vedoucí k absenci (>24 hodin), která vznikla během školních ragbyových zápasů, zaznamenávali trenéři a zdravotnický personál.
Výsledky: Během 15 938 hodin zápasové expozice (intervence 9083; kontrola 6855) bylo hlášeno 441 zápasových zranění vedoucích k absenci (intervence 233; kontrola 208). Výsledky podle principu intention-to-treat ukázaly nejasný vliv zařazení do ramene studie na celkovou incidenci zápasových zranění (poměr četností (RR)=0,85; 90% konfidenční meze 0,61 až 1,17), ačkoli v intervenčním rameni byl patrný jasný pokles incidence otřesů mozku (RR=0,71; 0,48 až 1,05). Při omezení srovnání ramen studie na týmy, které v průměru absolvovaly tři nebo více týdenních programových jednotek, byly v intervenční skupině zaznamenány jasné poklesy celkové incidence zápasových zranění (RR=0,28; 0,14 až 0,51) i incidence otřesů mozku (RR=0,41; 0,17 až 0,99).
Závěr: Preventivní cvičební program zaměřený na kontrolu pohybu může ve srovnání se standardizovaným kontrolním cvičebním programem snížit výskyt zranění v zápasech, včetně otřesu mozku, u školních hráčů ragby. Pro dosažení největšího efektu by však hráči měli program absolvovat alespoň třikrát týdně.
Cíl: Bylo prokázáno, že účinný program cvičení Activate pro prevenci zranění snižuje výskyt zranění u anglických školních hráčů ragby union. Nyní je potřeba posoudit implementaci a efektivitu programu Activate v praktickém prostředí.
Metody: Tato kvaziexperimentální studie použila definici zranění s 24hodinovým výpadkem (time-loss) k výpočtu incidence (/1000 hodin) a zátěže (ztracené dny/1000 hodin) u jednotlivců, jejichž týmy zavedly program Activate (používaly program Activate v průběhu sezóny), oproti týmům, které program nezavedly. Hodnocen byl také vztah dávka–odezva při různých úrovních adherence k programu Activate (medián programu Activate sezení za týden). Expozice hráčů v ragby, zavedení programu Activate v jednotlivých trénincích a hlášení zranění byly zaznamenávány pověřenými osobami ve školách. Pro porovnání měr mezi skupinami podle zavedení a adherence byly vypočteny poměry měr (RR) upravené o klastrování (tým) pomocí zpětné krokové Poissonovy regrese.
Výsledky: U jednotlivců v týmech, které zavedly program Activate, byla incidence zranění v zápase o 23 % nižší (RR 0,77; 95% CI 0,55 až 1,07), incidence zranění v tréninku o 59 % nižší (RR 0,41; 95% CI 0,17 až 0,97) a zátěž zranění v zápase o 26 % nižší (95% CI 0,46 až 1,20) než u jednotlivců v týmech, které program nezavedly. Jednotlivci s vysokou adherencí k programu Activate (≥3 tréninky týdně) měli incidenci zranění v tréninku o 67 % nižší (RR 0,33; 95% CI 0,12 až 0,91) a incidenci zranění v zápase o 32 % nižší (RR 0,68; 95% CI 0,50 až 0,92) než jednotlivci s nízkou adherencí (<1 trénink týdně). Ačkoli 65 % týmů během sezóny zavedlo program Activate , pouze jeden tým používal program Activate třikrát týdně a využíval přitom celé fáze i progrese programu.
Závěr:
Program Activate je účinný v prevenci zranění u anglických školáků hrajících ragby. Pozornost by se měla zaměřit na faktory ovlivňující přijetí a zavádění programu, aby Activate mohl přinést maximální přínos.
Zavádění programu Activate
Výzkumné studie, které hodnotily, jak trenéři program Activate zavádějí a jak lze implementaci zlepšit:
Health Action Process Approach (HAPA) je model změny chování, který se jeví jako slibný z hlediska pozitivního ovlivnění preventivního chování trenérů mládežnického sportu v oblasti prevence zranění. Tato studie začlenila model HAPA do vzdělávacích workshopů pro trenéry k programu Activate, účinnému programu prevence zranění v ragby. Primárním cílem bylo zkoumat vliv workshopu na (1) vnímání rizika zranění a prevence u trenérů školního rugby union a (2) osvojení (adopci) programu Activate a dodržování jeho provádění. Sekundárními cíli bylo (3) posoudit rozdíly v konstruktech HAPA po sezóně mezi účastníky a neúčastníky workshopu a (4) prozkoumat souvislosti mezi konstrukty HAPA a dodržováním programu Activate. Před sezónou všichni účastníci (n = 76) vyplnili vstupní dotazník, přičemž 41 trenérů se rozhodlo workshopu zúčastnit. Účastníci vyplnili po sezóně dotazník hodnotící konstrukty HAPA a osvojení programu Activate i dodržování jeho provádění v průběhu sezóny. Workshop neovlivnil vnímání rizika zranění a prevence u trenérů. Účastníci vykazovali významně vyšší míru osvojení programu Activate (95 % vs. 54 % χ2 = 17,42, p < 0,01) a adherencí (medián = 2 sezení vs. ≤1 sezení týdně; z = 3,45, p = 0,03) než u neúčastníků. Po skončení sezóny měli účastníci významně vyšší sebedůvěru ve zvládnutí úkolu (z = −3,46, p < 0,05) i záměr používat program Activate (z = −4,33, p < 0,05). Tyto výsledky podporují realizaci workshopů pro trenéry, které využívají model změny chování s cílem maximalizovat implementaci programu.
Cíle Implementace cvičebního programu prevence zranění Activate dosud nebyla posouzena v praktickém kontextu. Cílem této studie bylo (1) popsat znalosti a vnímání školních ragbyových trenérů a hráčů týkající se rizika zranění, prevence a programu Activate a (2) vyhodnotit implementaci programu Activate v chlapeckém školním ragby s využitím rámce RE-AIM (dosah, účinnost, přijetí, implementace a udržení).
Metody Na míru vytvořené elektronické dotazníky byly administrovány trenérům (včetně podpůrného personálu) a hráčům na zapojených školách v Anglii (2018–2020). Většina otázek a tvrzení byla zodpovězena pomocí 7bodové Likertovy škály. Na začátku studie účastníci popsali své povědomí o programu Activate a své vnímání rizika zranění a prevence ve školním chlapeckém ragby. Po skončení sezóny účastníci uvedli, jak program Activate v průběhu studie používali, a popsali své postoje k programu.
Výsledky Na začátku studie existovaly významné rozdíly mezi trenéry (n=106) a hráči (n=571) v povědomí o programu Activate (75 % a 13 %; χ2=173,5, p<0,001). Trenéři vnímali, že ragby představuje významně vyšší riziko zranění než hráči, a zároveň měli pozitivnější postoje k prevenci zranění. Po skončení sezóny trenéři uváděli vyšší míru přijetí programu Activate ve srovnání s hráči (76 % a 18 %; χ2=41,8, p<0,001); 45 % hráčů nevědělo, zda program používali. Medián adherence k programu byl dvakrát týdně, s mediánovou dobou trvání 10–15 min. To naznačuje, že program Activate nebyl zaveden podle původního záměru; doporučením byly tři 20minutové sezení týdně. Obě skupiny identifikovaly společné překážky implementace, jako je nedostatek času a zapojení míče.
Závěr Trenéři hrají klíčovou roli v rozhodování o zavedení programu Activate. Zaměření na změnu chování u těchto osob pravděpodobně bude mít největší dopad na míru zavádění této intervence.
Cvičební program prevence zranění Activatespecifický pro rugby byl v randomizované kontrolované studii vyhodnocen jako účinný a následně byl v roce 2017 celostátně rozšířen organizací Rugby Football Union (řídící orgán anglického rugby union). Dosud však nebyly posouzeny faktory, které ovlivňují implementaci programu Activate v praktickém prostředí. Tato studie se proto zaměřila na posouzení překážek a usnadňujících faktorů, které ovlivňují, zda trenéři implementují program Activate v anglickém školním chlapeckém ragby. Tato kvalitativní studie využila rámcový přístup a pracovala se čtyřmi předem stanovenými tématy ovlivňujícími implementaci prevence zranění: povědomí, motivační determinanty, volní determinanty a socio-environmentální faktory. Záměrně vybraný soubor školních ragbyových trenérů byl rekrutován ze škol po celé zemi; zúčastnili se polostrukturovaných individuálních rozhovorů (n = 10). Přepisy byly tematicky kódovány. Účastníci měli pozitivní vnímání programu Activate, ačkoli program přijalo pouze šest z nich. Účastníci uváděli, že hráči si programu obecně nebyli vědomi; někteří naznačovali, že to nepředstavuje problém, protože rozhodnutí o přijetí programu Activatečinili trenéři. Účastníci se výrazně soustředili na využití zdrojů k rozvoji povědomí, znalostí a sebedůvěry trenérů. Žádný z účastníků neimplementoval program Activate v původně navržené podobě; vlivem nedostatku času a míry zapojení jej místo toho začleňovali do tréninkových cvičení, nikoli jako samostatný blok na začátku sezení. Účastníci program upravovali tak, aby byl vhodný pro více sportů. Někteří účastníci uvedli, že požádali hráče, aby vedli program Activate, ačkoli o něm neměli dostatek povědomí, což vyvolává obavy ohledně implementace. Účastníci program výrazně upravovali způsob realizace programu Activate tak, aby vyhovoval jejich podmínkám. Jak to ovlivňuje účinnost programu Activate při snižování rizika zranění není známo a mělo by to být prozkoumáno. Pokud tito jednotlivci působí jako realizátoři programu, měly by se zvážit strategie šíření zaměřené konkrétně na hráče.